ŽÁDNÁ SVATBA, DVA POHŘBY A ANTIDEPRESIVA K TOMU

Podvodník ze seznamky

Bylo mi 35, když jsem se rozvedla. Připadala jsem si stará, nudná, ošklivá, pro další vztahy nepoužitelná. Seznamovat mě nechtěli dokonce ani v seznamce Náhodě, která se zaměřuje na hledání životního partnera. Prý se musím dát nejdřív dohromady. Rozhodla jsem se zatnout zuby a pod dozorem odborníků spolupracujících s Náhodou, začala hubnout. Od základu změnila image a vyházela celý šatník. Chlapi se za mnou zase otáčeli. Jenže já si mezi všemi vybrala toho nejšílenějšího podvodníka a věnovala mu celý dlouhý rok svého života.

Říkal přesně to, co jsem chtěla slyšet

Zatím co jsem na sobě s Náhodou pracovala, na jiné seznamce jsem se začala seznamovat. Po mailu mě oslovil učiněný gentleman a lichotník. Když jsem ho poprvé viděla, propadla jsem jeho kouzlu docela. Veselý, vtipný, chytrý, svobodný... Prožívala jsem lásku se vším všudy. Divadla, kina, večeře, společné víkendy, skvělý sex. Zdálo se, že Martin je na tom podobně. Po třech měsících se v mé koupelně objevil jeho kartáček na zuby a já byla šťastná. Rozuměli jsme si možná až podezřele dokonale, ale v tu chvíli prostě věříte, že máte kliku.

Bez milosti pohřbil své nejbližší

Pak přišel Martin s tím, že mu vážně onemocněla matka. Vypravil se za ní do Tachova, kde jeho rodiče údajně žili, a tři týdny jsme si jen psali. Dokola mi děkoval za podporu, která ho drží nad vodou. Den před plánovanou oslavou mých narozenin Martin volal, že jeho maminka zemřela. Místo oslavy se v Tachově chystal pohřeb. Já byla připravená o Martina po jeho návratu pečovat, aby se ze ztráty co nejrychleji vzpamatoval.

Jenže on se nevracel. Ani po týdnu, ani po dvou, ani po měsíci. Dokonce utichly i naše sms. Netušila jsem, co se děje. Pak zavolal, že se jeho otec pokusil o sebevraždu. Převáží ho do sanatoria a musí mu být nablízku. Když se tedy z ničeho nic objevil u mých dveří, nevěřila jsem vlastním očím. Přivezl obrovskou kytku a celý den jsme nevylezli z postele. Večer se oblékl, zabouchl za sebou dveře a další měsíc tvrdil, jak o svého otce pečuje ve dne v noci. Utěšovala jsem se, že to musím vydržet. Na Martinovi mi přece tolik záleží. Když je tak obětavý a laskavý ke svým rodičům, bude se jednou takhle starat o mě a naše děti.

Otce pochoval za necelé dva měsíce. Říkala jsem si, že už je všechno zlé za námi. Jenže od pohřbu uplynulo dalších šest týdnů a Martin se stále nevracel. Neodpovídal na sms, ani nevolal. Tehdy mě poprvé mě napadlo, že bych se za ním do Tachova rozjela. Když jsem mu nápad napsala, obratem volal zpět. Oznámil mi, že upadl do hluboké deprese a léčí se v Plzni v nemocnici. Na doporučení lékaře za ním nikdo nesmí a má omezit i telefonickou komunikaci. Začaly mě opouštět síly. Cítila jsem, že do našeho vztahu investuji příliš mnoho a jen málo se mi vrací. Jeden společný den za dalších pár týdnů samoty? Má to smysl?

Nikdy nedovolil, aby to definitivně skončilo

Zjevil se vždy, když už jsem myslela, že je konec. Ujistil mě, že se mezi námi nic nezměnilo a za pár dní budeme navždy spolu. Nechala jsem se uchlácholit, jako už tisíckrát. Ovládal mě. Naděje na společnou budoucnost, byť značně rozmazanou, mi postupně zatemňovala mozek. Začala jsem se hádat s rodinou, s přáteli, s kolegy v práci. Cítila jsem se hůř a hůř, přihlásily se stavy úzkosti. Dokonce jsem se obrátila na psychiatra a začala polykat antidepresiva. Nakonec jsem se rozhodla vypadnout z toho všeho. Nadechnout se, vyčistit hlavu a srovnat si myšlenky.

Na stopě sedmilháře

Cestou na letiště, jen pár bloků od mého domu, jsem ho uviděla. Stál tam, před vchodem jedné z bank, veselý a v rušném hovoru s partou kolegů v době, kdy měl být v Tachově. Jako ve snách jsem vzala telefon, zavolala na ústřednu té banky a chtěla ho k telefonu. „Je mi líto, právě odešel na oběd, zkuste to později". Místo na dovolenou jsem odjela ke svému psychiatrovi. Když jsem se probrala z nejhoršího, rodina, která si zahrála na detektiva, mě krok za krokem seznamovala s mužem, se kterým jsem rok udržovala vztah. Martin se v Tachově sice narodil, ale už dávno bydlel v jedné z pražských čtvrtí, jen pár zastávek tramvají ode mě. V Tachově nebydleli ani jeho rodiče, kteří se navíc oba těší pevnému zdraví, stejně jako jeho syn, o kterém nikdy nemluvil.
Díky Tomášovi Morávkovi, psychologovi spolupracujícímu s Náhodou, jsem se postupně hrabala ze dna. Šlo to naštěstí docela rychle. Můj „černý pátek" je pryč tři měsíce, vysadila jsem prášky a cítím dobře. Odnesla jsem to sice zdravotně – začaly se mi lámat vlasy, mám zničené nehty a chytnu snad každý vir, co projde kolem, ale to se všechno spraví.

Neverending story

Před pár týdny se Martin znovu ozval. Dělal jakoby nic. I když jsem mu napsala, že hra skončila, že je lhář a ukradl mi rok mého života. Opět jsem byla ta úžasná, děkoval mi za naše setkání, které ho nabije na dalších několik týdnů. Opět lhal – o své sestře, kterou nemá, o práci v Tachově... Poprvé jsem cítila, že mám navrch. Odvahu, říct mu, že vím všechno, jsem však v sobě nakonec nenašla. Dokonce ani k tomu, abych mu řekla, že už se s ním nechci nikdy vidět. Vím, že to nemá smysl, vím, že jde o patologického lháře, ale nejsem schopná udělat radikální řez. Proč?
(11. 6. 2014)

---

CO NA TO ODBORNÍK?

Mgr. Tomáš Morávek, psycholog spolupracující se seznamovací agenturou:

Možná, že po přečtení tohoto článku někoho napadne jednoduchá rada. Možná se i uchýlí k jednoduchému soudu, že hrdinka tohoto příběhu měla být více opatrná nebo naopak více radikální a vztah s Martinem ukončit hned, jakmile zjistila cokoli pochybného. Pokusím se nastínit některé faktory a okolnosti, které mohly mít vliv na rozhodování v našem příběhu.

Lenka vždy bojovala se svým sebevědomím. Ačkoli k tomu objektivně nemá důvod. Je aktivní, společenská a v mnoha ohledech velmi nadaná. Často si ale nevěří. Zejména v partnerských vztazích. Vztah s Martinem jí potkal v době, kdy se po jednom nevydařeném vztahu právě narovnávala a hleděla s nadějí kupředu. Zhubla a cítila se dobře. A do toho on. Věděl, co jí říkat, aby jí to bylo příjemné. Na každou zprávu či kontakt s ním se těšila. Vytvořila si k němu poměrně rychle důvěru a blízkost. Když začal Martin přinášet zprávy o tom, že nemůže být s ní kvůli tragickým událostem v rodině, chtěla být silná a pomáhat mu. Povzbuzovala ho zprávami a věřila. I deklarovaná deprese ze strany Martina se zdála být logickým vyústěním jeho situace. Přečetla si, že deprese se mnohdy léčí dlouhé měsíce a byla trpělivá. Pokud měla nějakou pochybnost, on jí vždy uklidnil. Touha po naplněném vztahu jí znesnadnila vidět a správně vyhodnocovat některé varovné signály v chování Martina. Čelila neuvěřitelné frustraci a smutku. Když se vše provalilo, poměrně rychle se díky své vnitřní síle se situací vyrovnávala. I když dnes již má vytvořený náhled na celou situaci a ví, že jde o podvodníka, není lehké na něj zcela zapomenout a vymazat ho z paměti. Prožila s ním totiž i hezké chvíle a především jí dal něco, co u jiných neměla. Cítila se vedle něj jako žena, o kterou má někdo opravdový zájem. A tento pocit vlastní hodnoty, spolu s nadějí na založení případné rodiny, jsou stavy, které nelze rychle vymazat.

---

NA ZÁVĚR:

Poděkování Veroniky Vinterové – majitelky agentury Náhoda

Děkujeme Lence za důvěru, kterou projevila tím, že se nám se svým silným příběhem svěřila. Článek zveřejňujeme se záměrem ukázat i jiným nezadaným, jak obezřetně je dobré přistupovat k seznamování. Nevíme, zda by této situaci zabránil náš postup ověřování klientů z občanského průkazu, ale obecně se dá předpokládat, že se podvodníci do prokazování občankou příliš nehrnou. S Lenkou začínáme pracovat znovu a pevně věříme, že se nám podaří šrámy na duši zmírnit a dopomoci jí k šťastnějšímu vztahu.